Potřebu ochrany zvěře si začali uvědomovat lovci již v době, kdy byla volně žijící zvěř předmětem pouhého lovu. S prvními zmínkami o ochraně zvěře se můžeme setkat v 16. století, kdy byl na několik let zakázán lov laní pro uchování jelení zvěře. V první polovině 17. století byl na tři roky zakázán lov tetřevů, tetřívků, bažantů a koroptví. Postupem doby začala ochrana zvěře nabývat stále většího významu a v 18. století postupně přecházelo lovectví v myslivost, v činnost, jejíž náplní je záměrný chov a ochrana zvěře, ale i redukce zvěře působící škody.

Nařízením z roku 1770 se uzavřela černá zvěř do obor a ve volné přírodě došlo k její likvidaci.

Ochrana zvěře a myslivosti je zajištěna zákonem o myslivosti. Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy prostředí, před nakažlivými nemocemi, před škodlivými zásahy lidí a před volně pobíhajícími domácími zvířaty, ochrana životních podmínek zvěře, zajištění klidu v honitbě a ochrana mysliveckých zařízení.

Zákon o myslivosti ukládá povinnosti pro ochranu zvěře a myslivosti jak uživatelům honiteb, tak také vlastníkům pozemků a vlastníkům domácích a hospodářských zvířat.

Pro ochranu zvěře jsou stanoveny doby lovu a zakázané způsoby lovu.

Pro naplnění ochrany zvěře a myslivosti ustanovuje státní správa myslivosti na návrh uživatele honitby na každých i započatých 500 ha mysliveckou stráž. Tuto odpovědnou funkcí vykonává v současné době více jak 15 000 mysliveckých stráží. Myslivecká stráž má postavení úřední osoby a jejímu jmenování předcházejí přísné zkoušky.

Obecnou ochranu volně žijících živočichů upravuje také zákon o ochraně přírody a krajiny. Individuální ochrana všech jedinců zvířat je pak zajišťována prostřednictvím zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Současná myslivost respektuje plně požadavky ochrany volně žijících živočichů, které jsou obsahem evropských právních předpisů i mezinárodních dohod.